Olga Hepnarová

 

O naší nejznámější osminásobné vražedkyni z počátku osmdesátých let a zároveň poslední ženě odsouzené naší justicí k trestu smrti toho bylo již napsáno víc než dost. Pojďme se spolu podívat, co o ní vypovídá její písmo (konkrétní rukopis je k nahlédnutí např. na stránkách http://murderpedia.org/female.H/h/hepnarova-olga-photos.htm )

V době napsání dopisu do redakcí Svobodného slova a Mladého světu bylo pisatelce třiadvacet let. Rukopis působí strohým ostrým avšak obsažným dojmem, vše je podřízeno pohybu a věcnosti sdělení, forma je pro pisatelku nepodstatná, čitelnost střední až horší. Mezi dominantní znaky rukopisu dále patří vertikálnost, úzké písmo, rychlost, pravoběžnost, vysoká individuálnost, obroušení tvarů, variabilita formy a velký rozsah délek, zvláště zdůrazněné jsou délky spodní, které často zasahují do dalšího řádku.  Z vazby je upřednostňován úhel a nitka, místy arkáda. Písmo je ostré, střední zóna malá, forma rozmytá, vyjádřená často jen náznakem a čitelná pouze v kontextu celého slova, krycí tahy. Velikost písma střední, kolmé až lehce pravosklonné, zdůrazněné uvozovací tahy pod linkou, diakritika nedbalá, řádek mírně rozkolísaný, okraje úzké. Písmeno „ k“ je zdůrazněné, psáno verzálkou. Zajímavý je způsob napsání písmene „O“ v podpisu, které je jakoby rozdělené na dvě poloviny, podpis umístěn vpravo, trochu větší než text a v křestním jméně celkově oblejší.  Poněvadž se zde nejedná o kompletní grafologický rozbor, spíše o takový zběžný náhled, s těmito zjištěními si prozatím vystačíme.

Na dopise je poněkud zarážející skutečnost, že ačkoliv se jedná o zásadní prohlášení k zamýšlenému činu, je psán poněkud nedbalou formou a dokonce s malými opravami. Jedná se o spontánní písemný projev. Pro pisatelku je zcela nepodstatné, jak bude její písemný projev působit z estetického hlediska, má na zřeteli pouze a jedině obsah svého sdělení a tomu podřizuje vše.

Rukopis nese znaky schizothymního ladění, pisatelka je orientována především na sebe, je introvertní a z principu nedůvěřivá vůči ostatním a proto primárně v opozici vůči okolí. Z vnějšího světa upřednostňuje fakta a ideály, je jí bližší myšlenkový svět než svět vztahů, každodenních maličkostí. Písmo působí na první pohled chladným tvrdým dojmem, má dynamiku, ale je zcela věcné a zjednodušené až na hranici samotné čitelnosti. Na druhém až tak nezáleží, prioritní je obsah a ne forma, sdělení a ne čtenář. Poněkud násilným dojmem působí zapojování písmene „k“, pohyb v podobě ostrých úhlů směrem nahoru i dolu je dominantní v celém písmu, což vypovídá o napětí a agresivitě autorky.  V písmu je velmi málo oblých tvarů svědčících o příklonu k radostem života, výjimku tvoří napsání křestního jméno v podpise, které vypovídá o citovosti a zároveň o potřebě ochrany sebe sama a vzbuzuje dojem symbolického rozdělení osobnosti na dvě poloviny. Z jednoho znaku ovšem nelze usuzovat na duševní stav pisatele, to grafologickému posouzení naprosto nepřísluší. Jen se zde o tom zmiňuji jako o pozoruhodné zajímavosti.

Jaká tedy byla Olga Hepnarová?  Osamocená ve svém světě. Inteligentní nedůvěřivá mladá žena s narušenými vztahy, chladná a nešťastná zároveň, samotářka již od dětství. Umí jasně formulovat své názory, vystihnout to podstatné, chápat podstatu věcí. Avšak nerozumí lidem ani sama sobě a nepochopení toho, že její problémy jsou čistě citového a vztahového rázu ji nutí hledat vysvětlení v knihách. Hodně čte, hodně přemýšlí, buduje si celé myšlenkové světy, které jí nahrazují komunikaci se světem lidí. Její introverze jí znemožňuje zapojit se do reálného každodenního života, kde opakovaně naráží na odpor a averzi, druhé nechápe a druzí nechápou jí. Cítí, že je jiná a z její jinakosti roste pomalu ale jistě nenávist k lidem, kteří ji nejsou schopni akceptovat. Její duše chladně kalkuluje jak si vyrovnat své účty se světem, který jí nepřijal. To, že ona v prvé řadě nepřijala svět, ji pravděpodobně nepřijde ani na mysl, neboť vše vztahuje pouze k sobě a pro druhé nemá pochopení. Její měřítka spravedlnosti jsou už dávno pokřivená, ve svém vnitřním světě bloudí a točí se stále dokola kolem svých vlastních myšlenek a představ, které nedokáže a neumí konfrontovat s realitou života. Olze byla při vyšetřování měřena inteligence a zjištěné výsledky byly v pásmu mírného nadprůměru, psychická porucha u ní nebyla diagnostikována. Z dochovaných záznamů se lze dozvědět o ní mnohé, dochovaly se její dopisy, záznamy výpovědí z vyšetřování psychiatry, její poznámky. Není to vůbec veselé čtení. Pro její čin neexistuje ospravedlnění, nicméně se člověk nedokáže ubránit pocitu smutku, nad tou nešťastnou emočně vyprahlou duší. Rozbor jejího rukopisu už jenom dokresluje obraz mladé ženy, pomáhá nám jí pochopit v její lidskosti a v té jí nesoudit.

Není od zajímavosti, že podobný typ písma nacházíme spíše u mužů s vyšším vzděláním a vysokým stupněm asertivity, kteří si dokáží vybudovat kariéru právě na těch vlastnostech, které dovedly Olgu až k jejímu hrůznému činu. Samostatné myšlení, nezávislost v úsudku, jistá dávka introverze a agresivity v prosazování svých cílů, akceschopnost, osobitost a energičnost jsou vstupenkou do světa úspěšných manažerů a podnikatelů všeho druhu. Někdy je zkrátka příliš tenká hranice mezi psychickými dispozicemi, které vedou k našemu prospěchu či naopak nikoliv.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *